Energie jara

Cítíte to taky? Jaro ve vzduchu, v jeho vůni?

Za okny je sníh, venku ještě před pár dny mráz, ale přesto TO tam je. Astronomické jaro se za námi chystá až 21. března, ale věděli jste že to biologické ťuká na dveře už v půlce února? A že začátek jara, předjaří, byl pro naše předky již na Hromnice, které znamenaly velký předěl od temné zimy? Na Hromnice o hodinu více (světla, a že je to znát!). Ačkoliv „hladové období“, kdy ještě musely vydržet zásoby a další, první sklizeň byla daleko, bylo před nimi, den se prodlužoval a všichni cítili příchod očekávaného jara.

My se v naší době „hladovým obdobím“ moc zabývat nemusíme, jarní půst většinou nedržíme, máme hojnost všeho. Pokud si ale dovolíme ponořit se do energie jednotlivých ročních období a plynout s nimi, může nám to přinést krásné napojení na přírodu, její cykly a koneckonců i na sebe samé.

Dříve jsem energii jednotlivých ročních období příliš nevnímala.

Radovala jsem se z toho krásného, co které přinášelo, ale třeba vstávat do školy za tmy a vracet se také za tmy jednomu moc radosti a napojení nepřidá. Vyžadovaný rytmus byl stále stejný, na podzim, v zimě i na jaře. Jen s příchodem léta a prázdnin přišla větší volnost a možnost splynout s jeho energií a rytmem.

 

Teď už to ale cítím jinak, baví mne energie každého jednotlivého ročního období.

Když ji ctím, umožňuji tím sobě plynout v souladu, užívat si rytmu, který každé roční období přináší se vším všudy. V Zimě spočinout v tichu, klidu a rozjímání, na Jaře se pouštět s novou chutí do veškeré radostné práce a projektů, v Létě začít sklízet plody svého jarního snažení a ještě více se otvírat světu v letní extrovertní energii, na Podzim dokončit sklizeň a pomalu se pohroužit opět sama do sebe.

Fascinuje mne, jak jsou jednotlivá roční období paralelní s životními fázemi lidského života nebo ženského menstruačního cyklu, těhotenství, porodu nebo třeba i plynoucí řeky, od pramínku k moři, či projektu, kterému se věnujeme od jeho počátku k jeho dokončení. Každá fáze má svou energii, dynamiku, své klady i zápory. Vše plyne, proměňuje se jedno v druhé, energie stoupá a zase klesá a my se jí můžeme nechat houpat jako na mořských vlnách nebo v náručí.

Jaro je počátek, je divoké, nespoutané, živé.

Jaro má pro mne zelenou a hnědou barvu doplněnou jarními něžnými odstíny. Jsou to i hřejivé sluneční paprsky, které oproti zimě více hřejí na tváři. Jaro voní vlhkostí Země, dřevem a nahořkle, svěže jako zelené jarní bylinky. Míza která dřímala v kořenech stromů se probouzí a prýští kmeny stromů vzhůru. Energie všeho živého roste, vše se probouzí, pučí, ožívá. Snad i proto máme i my na jaře tolik chuti pouštět se do nového s velkou vervou a energií.

Jaro je rychlé, každý rok si slibuji, že si udělám ještě více času na to, abych mohla vnímat všechny ty změny.

Chci zakusit všemi smysly veškerou esenci života, do které se jaro pokládá, ponořit se do něj ještě víc a nabrat sílu pro všechny projekty, abych je mohla přivést na svět, tak jako jaro přivádí na svět všechny lístečky a květy.

Nikdy se mi to nepodaří, tak jak si mysl naplánuje, jaro je jako horská bystřina, utíká s jásotem po kamenech s kopce a já jej nikdy nedohoním, i když jsem v tom běhu s ním. Jsem v něm, jsem jím, jsem jarem. Pouštím se do nového, nabírám sílu pro znovuoživení přes zimu uspaného, plánuji co všechno chci stihnout zrealizovat v tomto novém roce.

Jaro přináší novou energii, ale když Člověk žije v zimě stejným tempem jako celý zbytek roku, vnímá na sobě s příchodem jara jakousi únavu.

A dokonce i ten, který si v zimě víc odpočinku dopřává a snaží se navzdory společenským normám plynout s přirozenými cykly Země i svého těla, cítí jakousi nerovnováhu ve svém těle.

A když si naslouchá více, slyší a cítí v sobě, co mu energie jara říká a co mu dává. Objevuje v sobě chuť na zelené lístky, tělo i duše volají po zeleném, mladých pampeliškách a kopřivách, které se na chráněných místech exponovaných jižnímu sluníčku probouzejí o několik týdnů dříve.

Člověk by nejraději všechnu tu vůni a chuť nasál do svého těla, lístečky oškubal a snědl, ponořil se do té zemitosti, šťavnatosti a nahořklosti, která je na jaře tolik prospěšná našim játrům a žlučníku.

Jenže ta chráněná, nejchráněnější a nejteplejší místa kolem domů mají v oblibě i pejsci a tak to člověk neudělá :-).

A tak člověk – zahradník pobízí alespoň na zahrádce pampelišky, aby vystrčily své lístky co nejdříve, i když tu nemají takový tepelný komfort. A doma na misky sype semínka všeho možného a třeba i pampelišky a klíčí, protože toho zeleného se nabažit nemůže.

Ale hojnost zeleného vždy přijde a jaro se dostaví ve své plné parádě a vůni, nabídne náruč fialek i pampeliškového listí.

 

Máte taky chuť na zelené? To divoké nám nabízí sama Příroda a Země ze své náruče. Je plné Života a Energie pro naše těla i duše. Chystám pro Vás brožurku o mojí „Zelené devítce divokého jara“, ráda se o ni s Vámi podělím, jakmile bude dokončená. Napište si o ni sem :-).

Krásný slunečný den!

Autor

helenabrtnicka

Publikováno

7.3.2018

Štítky

Žádné štítky

Komentáře

0

Share This Story, Choose Your Platform!

Leave A Comment

Your Name:
Website:
E-mail:
Message: