Možná jste milovníci klasického čaje a možná, že vůbec ne a preferujete čaje bylinkové. Nebo vodu. Studánkovou, čistou, plnou energie. Nebo doplněnou nádherně voňavými octy na pití, kdo ví? Třeba vás ale zaujme čaj, který před pár lety okouzlil mne.

S fermentací a oxidací čajů jsem experimentovala už dříve, převážně s klasikou tohoto typu jako je oxidovaný čaj z maliníku, jahodníku nebo vrbovky. Že je neznáte? Tyhle čaje zmiňuji ve svém letním bylinkovém kurzu, který jsem před pár lety chystala a letos bych jej, i na vaše přání, ráda vytáhla na světlo, doplnila, zrevidovala a vyslala do světa. 

Teď ale ještě vládne jaro a voňavý květen.  Jedna z rostlin, se kterou mám květen neochvějně spojený, je šeřík. Voňavý a nádherný.

Jeho vůně probouzí uvnitř mne samé vzpomínky na dětsví a babiččinu zahradu, kde jsme trávili mnoho času a na velikánské laty šeříku, do kterých se dětský nosík mohl zabořit a celý se v nich schovat. V podobný čas kvetly na babiččině zahradě i obrovské červené orientální máky. Ty kytice šeříku vozila babička do bytu, zdobily jídelní stůl nebo malý stolek v obýváku a naplňovaly byt omamnou vůní.

To překvapení, když jsem kdysi zjistila, že květy šeříku jsou jedlé a léčivé! Samotné, pravda, nechutnají nějak extra lahodně, ale dokážou předat jídlu nebo nápoji kousek ze své vůně a to za to stojí. A tak jsou krásné a zdobí, úplně si dokážu představit dort zdobený šeříkovými květy, nebyla by to krása? 

Každý rok jsem pak zkoušela různé šeříkové variace od pleťového šeříkového oleje, přes ocet, sirup a šeříkové květy v medu (ty jsou skutečně báječné).

Objev fermentovaného a oxidovaného šeříkového čaje byl pro mne velkým zlomem. Tehdy mi došlo, že tvořit fermentovaný a oxidovaný čaj je skutečně možné ze spousty dalších bylin, mladých lístků a květů, ne jen z maliníku, jahodníku a vrbovky. Jaké jsou mé další oblíbené vám povím třeba jindy v dalším článku.

Ačkoliv v internetových vodách najdete pravděpodobně mnoho různých návodů, jak na fermentovaný čaj, já se s vámi teď podělím o jeden ze dvou způsobů, které k fermentaci používám já sama.

A teď uděláme pravý opak toho, co chceme, když sušíme klasické bylinky – ty chceme usušit nepoškozené, chceme aby nám nezhnědly (nezoxidovaly).

Květy necháme až 12 hodin zavadnout, pak lehce promačkáme, abychom narušili buněčnou strukturu. Nachystáme si čisté plátýnko nebo utěrku a promačkané květy na ni nasypene. Utěrku potom těsně zarolujeme/zavineme – aby se květy mohly lehce zapařit a začít fermentovat bez přístupu vzduchu. V pokojové teplotě necháme takto fermentovat 24 – 48 hodin.

Existuje i jiný způsob fermentace (ve sklenici), kde lze uplatnit (nebo taky ne) vyšší teplotu a kratší čas fermentace, za mne je to ale na úkor chutě čaje, mám raději pomalu fermentovaný, ať už v utěrce nebo ve sklenici.

Fermentované kvítky potom rozložíme na plátno na suchém, dobře větraném místě, kde zoxidují (zhnědnou), usušíme je a uskladníme v pevně uzavřené sklenici. Než budeme tento oxidovaný čaj připravovat, je dobré ho nechat alespoň jeden měsíc, i déle tzv. uzrát. To znamená, že bude čekat pěkně v suchu, ve tmě, ve sklenici a ještě vylepší svou chuť i vůni.

Čaj připravíme ze lžičky květů, kterou zalijeme horkou vodou a necháme 10 minut louhovat. Má jemnou nasládlou vůni, připomínající trochu šeřík a trochu čaj roibos.

Čaj je moc dobrý samotný, ale lze jej připravovat i s různým kořením  – já jej mám moc ráda doplňuji kořením ve stylu Dátá masala, nebo třeba s mlékem či rostlinným mlékem.

Dejte mi vědět, jestli jste ho vyzkoušeli nebo jestli vás láká ho ochutnat :-).