Tohle bych fakt ukazovat neměla.
Ne jako zahradní architektka, ne jako někdo, kdo se, byť částečně, živí konzultacemi k přírodním zahradám a pomáhá jiným vytvořit jejich zahradu snů.
Nicméně kostky jsou vrženy, moje hlava přemýšlela a já jsem se rozhodla a konám, co už se sebou nadělám.
Totiž stalo se to takhle. Lenka Šlezingrová (@jahodova_zahrada) sdílela na svém instagramovém účtu své zanedbané kouty v zahradě.
A já si říkala, vždyť to není zanedbané, to je jen trochu přírodní, na zimu neostříhané, aspoň se broučci mají kam schovat.
A taky – to já bych tu naši zahradu nemohla sdílet asi vůbec. Určitě ne naplno a upřímně. A už vůbec ne na Instagramu a dalších sítí, které jsou plné dokonalých zahrad. Zahrad, které jsou možná jediným koníčkem a jedinou vášní majitele, jediným zdrojem obživy, zahrad, o které někdo pečuje už po několik generací a tak jsou stabilní, zahrad, kde se na plevely použijí herbicidy a je vystaráno, zahrad, které byly realizovány realizační firmou a dost možná je o ně i odborníky pečováno.
A je to tak v pořádku.
Ale stejně tak je v pořádku, když jste na realizaci sami, tvoříte od nuly, možná do toho všeho řešíte své zdraví nebo zdraví svých blízkých a na zahradu nemáte plnou kapacitu, možná máte na práci a radost i jiné věci než zahradu, možná máte rodinu, děti a přesto je zahrada vaší vášní, láskou, aktivním odpočinkem, zdrojem radosti a třeba i (částečné) obživy).
Přemýšlela jsem o tomhle všem v té své hlavince několik dní, přitom procházela zahradou a odevšad se na mne hrnuly nedodělky, nehotové věci, věci, co je potřeba poklidit, ostříhat, zkultivovat (aby to aspoň nebyla totální divočina, ale přesto i tak velmi divoká zahrada).
Pak jsem si pár těch svých koutů (těch lépe vypadajících!!!) vyfotila a nakonec jsem se rozhodla překročit svůj stín a sdílet (a sdílím ty právě ta lepší místa, aby bylo jasno).
Nestříhané levandule (zasazené provizorně, bez konceptu), stejně jako růže, s tím že dočasně, no tak ty už nikdo nikam nepřesadí, možná jednou zruší, to ano.
Zarostlé ovocné keře trávou (aspoň to neozobají tolik ptáci a taky hmyz se má kde schovat).
Nedodělané terénní úpravy a eroze kvůli tomu a všude všude všude stavební nepořádek.
Pnoucí zimolez na keřové růži, co se nějak vymkl kontrole.
Ohniště z cihel, co se po pár letech od vybudování rozpadá (ale i tak slouží).
A mohla bych pokračovat. (Ale raději nebudu!)
Co si budeme povídat, ono až se to zazelená (jestli mi všechno nerozhrabou slepice), tak to bude o 100% lepší.
Ale ty nehotové stavební a terénní úpravy, pýr všude a stavební binec, to prostě neošulím.
Proč to sdílím? Protože nikdo z nás nemá všechno dokonale – dokonale uklizeno, dokonalou zahradu, dokonalý život. Protože život se žije a je dobré si stanovit priority a jít postupně. A když většinu věcí tvoříte od nuly, svépomocí, vlastníma rukama, se třemi dětmi za zády, stavbou domu a spoustou dalších činností, kterým také chcete věnovat svou energii a díky kterým i energii čerpáte zpět, tak možná není vše na první pohled instagramově dokonalé.
A možná se dnes opakuji, ale ano, je to v pořádku.
A jen vy víte, kolik jste energie věnovali do zúrodnění záhonů, na kterých chcete pěstovat zeleninu pro svou rodinu a proto třeba není nyní čas na dokonale promyšlenou estetickou zahradu.
A potom taky, je to o úhlu pohledu.
V sezóně jsem v zahradě schopná vytvořit spoustu kouzelných zahradních fotek, ale když otočím objektiv fotoaparátu o pár cm vedle leží tam kupa květináčů, prasklé sudy na vodu, nepořádek ze stavby co čeká na odvezení do sběrného dvora nebo do popelnic.
0 komentáøù