Když milujete dýně tak jako jsem si je zamilovala já, díky Carol Deppe, zákonitě je začnete chtít správně a v ideálním čase sklízet.

 Možná pak jdete ještě dál a chcete mít vlastní semínka, chcete udržovat a kultivovat/šlechtit své oblíbené odrůdy, protože ať chcete nebo ne, jakmile semenaříte, tak volíte, které vlastnosti chcete zachovat a pokračujete tak dál a dál ve výběru toho, jak vámi uchovávaná odrůda bude vypadat, chutnat, jak poroste a jaké podmínky jí budou vyhovovat. Není to boží?! Tvoření v přímém přenosu!

 A v neposlední řadě určitě chcete vědět, jak dýně správně uskladnit, kdy nastává jejich ideální zralost ke konzumaci a pohlídat si chvíli, kdy je už lépe zpracovat, protože už dlouho nevydrží.

 Sklizeň a skladování

 Opět se budu opakovat a budu odkazovat na úžasnou práci a publikace Carol Deppe. To ona a její knihy mne naučily, že dýně, které chci uskladnit je ideální nechat, co nejdéle vyzrát na rostlině. A ano, takové dýně moc často nekoupíte, většinou se prodávané dýně sklízejí, když jsou ještě sotva zralé a nechávají se dozrát mimo rostlinu, protože pak rostlina stihne ještě nasadit a nechat vyrůst další plody. Na přímou konzumaci čerstvé dýně v létě – proč ne, ale když chci plnou chuť a maximální skladovatelnost, nechávám dýně na rostlině až do poslední možné chvíle, kterou limituje zejména příchod mrazíků.

V září tedy pečlivě hlídám a jakmile hlásí teploty blížící se nule, sklízím. Dalšími limitujícími faktory mohou být zvířata – před dvěma lety nám pár moc krásných dýní nahryzaly myši/myšice/hraboši? Kdo ví? Prý i vysoká si umí občas na dýních pochutnat. Ale k nám chodí srnky „jenom“ olupovat kůru stromků a keřů a taky si na začátku zimy pochutnat na listech mangoldu, červené řepy, kadeřávků i černých kořenů. Někdy stačí také jenom počkat až stopka u dýně zdřevnatí a pak dýni sklidit.

Důležité pro chuť dýní je i posklizňové vyzrání na suchém, teplém a bezmrazém místě, některé tykve je ideální konzumovat čerstvé – mladé cukety a mladé nevyzrálé dýně, dýním s kratší skladovatelností (Sweet Dumpling, oranžové typy Hokkaida) stačí 3-4 týdny. Ty, které mají dlouhou skladovatelnost nechávám klidně plně vyzrát až do listopadu (máslové dýně, Sweet Meat Oregon Homestead, muškátové typy dýně).

Jak dýně skladovat asi už víte, ale nemělo by to tu chybět a proto v krátkosti. Dýně mají rády suché (aby neplesnivěly), vzdušné a teplé místo (ideálně se mi osvědčila teplota kolem 15-18°C). Nevadí jim světlo, ale hodně jim vadí vlhko, proto je fajn je čas od času otáčet, zkontrolovat, jestli se nerosí, nevlhnou nebo se nekazí a případné dýně z flíčkem hned spotřebovat. V chladu se dýním také moc nelíbí, určitě by neměla teplota klesat pod pět stupňů nebo pravidelně kolísat s velkými teplotními rozdíly.

 Semenaření

Co se týče semenaření, není to s dýněmi a tykvemi úplně jednoduché. Pro začátek potřebujeme vědět, že dýně stejného druhu se mezi sebou vzájemně velmi ochotně kříží a tak není zachování odrůdy jednoduché pokud nedodržíte následující podmínky:

 1) pěstujete od každého druhu jenom jednu odrůdu

 2) jste od dalších pěstitelů tykví vzdáleni alespoň 800m

Dá se to hezky obejít ručním opylením, které vám popisovat nebudu, protože zaprvé ho ve svých knihách krásně popisuje Carol Deppe a za druhé vám nebudu věšet bulíky na nos, že to umím, když jsem zatím už pár let pouze ruční opylovač – teoretik. Ale můj čas přijde!

Já to tedy prozatím řeším pěstováním jedné odrůdy (většinou) od každého druhu tykve, které semenařím. Nemám ideální vzdálenost od dalších pěstitelů, odhaduji cca 100m vzdušnou čarou, ale i tohle riskuji a zatím dýně a tykve, které jsem semenařila záměrně (a nevyrostly samostatně z kompostu) měly vždy zachované své žádoucí vlastnosti. Proč si dovolím riskovat? Čtěte níž :-).

Jaké druhy se u nás v ČR většinou pěstují? 

• Cucurbita pepo – tykev obecná – sem patří hlavně cukety a patizony, ale i některé menší druhy dýní, stopku mají 
• Cucurbita moschata – tykev mošusová (pižmová) – dýně, která je ze všech druhů u nás pěstovaných nejnáročnější na teplo a délku sezóny. Vyplatí se ji předpěstovat a dát jí náskok.  Patří sem odrůdy máslových a muškátových dýní. Často mají poměrně dlouhou dobu skladovatelnosti. 
• Cucurbita maxima – tykev obří (obrovská) – k tomuto druhu tykve patří nejenom obrovské dýně, známé jako Goliáše, ale menší dýně typu Hokkaido nebo výše zmiňovaná Sweet Meat Oregon Homestead. 
• Cucurbita ficifolia – tykev fíkolistá – která se používá na roubování. Pro mne je zajímavé zjištění, že má údajně poměrně sladké plody, které se původně používaly na slazení. S výše zmíněnými druhy tykví se prý prakticky nedá zkřížit.

Je dobré vědět a dát si pozor na:

1) tykve výše zmíněných druhů se údajně mohou navzájem křížit a vytvořit mezidruhového křížence. Ještě se mi to nepodařilo, takže ta pravděpodobnost asi není příliš vysoká

2) pozor na pěstitele okrasných dýní v okolí jestli nechcete mít v další generaci dýně hořké a nepoživatelné. Často se někdo ptá, když soused pěstuje cukety, okrasné tykve a vaše dýně má podivné plody, takové, jaké by mít neměla vzhledem nebo chutí, zda to nemůže být tím, že byla opylena pylem ze sousedových rostlin. Odpověď zní Ne. Proč? Protože sprášení pylem z jiné rostliny se projeví nejdříve v další generaci, nikdy ne přímo na plodech, které se vytvořily opylením pylem jiné než žádoucí odrůdy.

3) počet rostlin u dýní nedochází k tak výrazné degeneraci genetického materiálu jako u kukuřice, pokud se semenaří z menšího počtu rostlin, pokud chcete ale dýně a tykve semenařit, je vždycky fajn mít rostlin na semenaření víc. Já se u tykví snažím dodržet vždy alespoň 8 až 10ks rostlin jako zdroj pylu.

Pokud vás semenaření dýní zajímá, rozhodně doporučuji výše zmiňované knížky Carol Deppe.

Vychytávka aneb proč riskuji sprášení se dýněmi od sousedů

(a dokonce jsem si troufla pěstovat dvě odrůdy jednoho druhu tykve a dál je pěstovat)

Carol Deppe tvrdí, že v přírodně obhospodařované zahradě (bez pesticidů a herbicidů) je potřeba větší obezřetnost, co se týče minimálních doporučovaných vzdáleností jednotlivých odrůd (nejen u tykví), aby nedošlo ke sprášení. Proč? V takové zahradě je mnohem větší tlak opylovačů, žijí zde vosičky, mouchy, mušky, včely samotářky, čmeláci a jiní hmyzáci a všichni chtějí baštit. Ale!

Carol Deppe není zrovna pěstitelka květin a bylinek soustředí se na zeleninu, luštěniny a z obilovin na kukuřici. Z mojí zkušenosti, pokud je přírodní zahrada bohatá na pylodárné a nektarodárné druhy rostlin, letničky, trvalky, bylinky, které se zahradou prolínají a odrůdy, které nechceme, aby se zkřížily vysadíme odděleně, většinou ke zkřížení NEDOJDE! Tohle samozřejmě neplatí pro rostliny, které jsou opylované větrem, třeba kukuřice. Takže vysévejte brutnák, fenykl, krásenky, zínie, sázejte růže, levanduli, yzop o dobromysl. A hrajte si nejen v zahradě ♥.

V některém příštím díle dýňování se na vás těším s odrůdami, které jsme zatím vyzkoušeli pěstovat nebo jenom jíst a s našimi zkušenostmi. A jestli máte nějakou svou oblíbenou odrůdu napište mi o ní a o svých zkušenostech s ní, moc ráda ji do seznamu zařadím taky.  

Nechcete přijít o další článek na blogu a novinky a sdílení ze zahrady, šperkařské dílny i zahradní a divoké kuchyně?

Informace o živých akcích, rozkvetlých šperkařských novinkách, článcích na blogu, zkrátka o všem, co v mém zahradním království zrovna pučí, roste a kvete.
Jestli vás tedy moje sdílení baví, můžete mi níže zanechat svůj email ♡.