Když tvořím šperk na zakázku je to různé.

Někdy je představa jasná a jen ladíme detaily.

Někdy je představa částečná, a lze na jejím základě nakreslit návrh a pak jej realizovat.

Někdy máme kámen, který potřebuje sám říct, co a jak bude. Moje ruce, ve spolupráci s kovem a ostatními materiály, postupně hledají formu, jak má šperk vypadat. 

Při té poslední variantě je potřeba docela velké odevzdání se procesu ode mne i od zákaznice. Chce to dobrou komunikaci mezi mnou a jí. Potřebuji důvěru ve svou intuici a čas.

Dostatek času na vznik, na napojení se, na nalezení cesty – může to trvat několik týdnů, ale může se stát, že i pár měsíců nebo i déle.

Taková tvorba je pro mne vrcholem důvěry od zákaznice, protože mi obvykle svěřuje do rukou něco pro ni cenného, důležitějšího než je jen samotná hodnota kamene nebo kamínku, který možná může být komerčně bezcenný, ale na rovině osobní je důležitým průvodcem, amuletem, talismanem.

Někdy tyto kamínky hrají se mnou na schovávanou, nechtějí být spoutány silou, ale čekají na svůj pravý čas.

Tato andarka ale dlouho nečekala, chtěla se vrátit se svou nositelkou ke své podstatě, k příběhu spjatému s mořem a delfíny, který v sobě ukrývá.

Je průvodcem, který měl být a byl nalezen, ve tvaru části těla a hlavy delfína.

Po úvodní konzultaci, kde jsem se dozvěděla příběh kamínku o jeho nalezení a všech neuvěřitelných synchronicitách, které ho provázely, jsme se se zákaznicí domluvily na základním natočení kamínku a v kterém místě bude cca zavěšen.

Nějakou dobu pak se mnou byla a čekala na stole.

Mezi prací na jiných projektech se jí moje prsty dotýkaly, zkoumaly tvar a hledaly, jak ji uchytit do šperku ze stříbra. Po nějaké době jsme přizvaly pod ruce stříbrný drát, který se záhy začal nekompromisně tvarovat do obrysu těla delfína.

Aha, přemýšlím, opravdu takto?

Posílám fotografii zákaznici, společně přemýšlíme, jestli tělo jen naznačit nebo i dokončit. Nakonec zní domluva – dokončit i ocasní ploutev.

Při tvorbě ploutve přichází na mysl ozdoba v podobě jemného, téměř filigránového propletení. Vše chystám, ale záhy z toho nemám úplně dobrý pocit. Delfín je krásný, ale… není to ono.

Opět komunikuji se zákaznicí.

„To není ono, Heli, je to nějak špatně. Moc velké, moc mohutné, moc prvoplánové. „ Opět to vnímáme podobně.

Žena si moc přeje vzít s sebou andarku na cestu k moři, za delfíny, kam za pár dní odjíždí. Cítíme obě, že je tam velký tlak. Domlouváme se, že když to nedopadne, andarka se svou majitelkou pojede a ještě nebude ve formě šperku.

Okamžitě mi blýskne hlavou, jak má šperk vypadat, kreslím rychlou skicu, kruh je výchozí, a posílám ji. Mám intenzivní pocit, že tohle by mohlo být „to ono“, že takto má šperk vypadat.

„To vypadá dobře„, přichází odpověď. „Dobře„, zkusím to zrealizovat. Propadám se do flow a hledám způsob, jak nápad uskutečnit.

To může být další náročná fáze, u návrhu – papír snese všechno, ale je potřeba potom šperk technicky vytvořit.  Tady pájet můžeme, pak už to nepůjde, pak už tam musím vložit kámen, bude potřeba ho přidržet jen obmotaným drátkem a pečlivě ho uchytit. Hledám, zkouším, ale už vím, že jdu správně.

Vzniká šperk, který je ve své podstatě hodně jemný, ale zároveň nese nesmírnou symboliku. energii a propojení se svou nositelkou.

Děkuji, že můžu držet v rukou tyto křehké příběhy a dotýkat se rukama vašich průvodců, amuletů, kotev a být u jejich přerodu ve šperk.