KDYŽ NOSÍM SVÉ NÁUŠNICE LUNARIA, TY PRVNÍ, PŮVODNÍ, TESTOVACÍ, MÁM POCIT, JAKO BYCH SE CELÁ ROZZÁŘILA.

Takhle si připadám, když je nosím a tak mi to okolí i často potvrzuje, slovy, že mi to sluší nebo že zářím ( „Nejsi náhodou těhotná“, zeptala se mne kamarádka. „Doufám, že ne, zněla moje odpověď, tři děti mi aktuálně úplně stačí k radosti i únavě :-)). 

A věřím, že to tak funguje nejenom pro mne.  Když si je ženy zkouší , je to jako by se v nich rozsvítilo nějaké jejich vnitřní světlo.

To že vznikly, je vlastně úplně náhoda, vlastně vyústění jedné „nepovedené“ zakázky, chcete slyšet jejich příběh?

Tak se pěkně posaďte, uvařte si dobrý čaj nebo kakao či kávu (může být i pampe-lišková) a pojďme na to.

Ta cesta se začala před rokem, kdy jsem jedné nádherné ženě, milující perly a měsíční kámen slíbila náušnice.

Lehké, velké a výrazné s měsíčním kamenem, ale možná ještě spíš s perlou.

V prosinci před rokem byl můj ateliér ještě stavebním skladem v našem domě a tak jsem přislíbila nejprve návrh a v nejbližší možné době potom i hotový šperk.

Moc jsem se na celou spolupráci těšila. Konečně se vracím ke své milované tvorbě. Konečně budu mít svůj prostor. A mám i jednu krásnou zakázku pro krásnou ženu. 

Chvíli to trvalo než ke mně první návrhy přišly, a i když jich nakonec bylo hodně, žádný jsme nakonec nevybraly. V další sérii návrhů už byl i šperk, u kterého jsem si říkala „to je on, ten by mohl být pro ni, výrazný, jemný, rozevlátý s divokou nespoutanou energií“. A ona si jej skutečně vybrala.  

Můj tvůrčí prostor už tehdy nebyl stavebním prostorem, ale pro změnu odchovnou kuřat, která zde bydlela v bedně a navíc jsem se k tvorbě poměrně složitého šperku musela docela dlouho odhodlávat. Je to jako když jste deset let nestáli na lyžích nebo neseděli na kole. Víte, že to umíte, že to zvládnete, ale jsou tam obavy. Ale nakonec stejně musíte nasednout a pustit se z kopce dolů nebo začít šlapat ;-). 

A tak jsem se i já pustila do tvorby. Nejprve opatrně, zlehka, ale po chvíli jsem vklouzla do starých kolejí a našla ve tvorbě flow a radost.

Šperk se podařil a byl nádherný, šla z něj přesně taková energie, jaká tam měla být. A pak šperk putoval do rukou své nové majitelky a…. nebylo to ono.

Psaly, jsme si, hledaly cestu, jak situaci vyřešit. A já se tehdy rozhodla, že šperk vezmu zpět. A on si velmi rychle našel své pravé doma. 

My jsme si ale se zákaznicí psaly dál, vyjasňovaly si, proč se to stalo a jak se žena cítila, a jaké změny se v jejím životě posledních pár týdnů děly a dějí a že najednou potřebuje něco jiného, jinou energii. Že by ale šperk ode mne moc ráda, jen příště raději vybere už nějaký hotový. 

A v tom se to stalo. V hlavě se mi zjevila podoba šperku. Tak jak jsem ho cítila z toho, co tato žena potřebuje, jednoduché, minimalistické, lehoučké, jemné a přesto výrazné. 

Něco mne napadlo , píšu jí. Možná šperk, který by byl teď pro tebe, ještě nevím, ale bude úplně jednoduchý, s perlou. Zkusím je vyrobit a uvidíme, co z toho vznikne. Buď si nějaký vybereš nebo ne.

Dobře, ale napiš mi, až bude hotový ano?, přichází odpověď. 

Náušnice Lunaria měly být původně kulaté, jako Luna sama, ale když jsem je kreslila, věděla jsem, že to není ono, působilo to pro můj záměr příliš těžkopádně. A pak jsem si vzpomněla na oválné plody Měsíčnic. To je ono, k perlám, které jsem chtěla použít to celé krásně ladilo.

A náušnice Lunaria, s krásnými velkými bílými perlami byly skutečně „to ono“.  Nakonec jsem k nim do sady tvořila ještě přívěs. 

Název i tvarosloví náušnic měsíčnice – Lunaria – odkazuje na krásnou rostlinu s jejími plody, zároveň je ale vnímám jako symbolické.

Symbol měsíce – Luny, symbol noci, symbol ženské energie, symbol otevřenosti a přijímání. 

Žena sama je pro mne měsíčnicí, propojená v životě s energií Luny svým cyklem, který připomíná příliv a odliv i koloběh ročních období. 

Náušnice Lunaria najdete v mém eshopu na fleru TADY ve stříbrné i pozlacené verzi s perlami, kamínky i úplně čisté bez minerálů i perel. Nenašli jste „ty svoje“? Napište mi o ně ♥